Rekordní zápis amerického veterána pod pěti kruhy
Až hlavní rozhodčí Dennis LaRue vyjede na olympijský led ke svému prvnímu zápasu na letošní olympiádě, stanoví rekord, který možná nikdy nebude překonán. Poté co se v roce 1988 účastnil her v Calgary, bude mít nyní na kontě 22 let rozpětí olympijských zkušeností, čímž pokoří stávajících 18 let, kterými se může pyšnit Marc Faucette.
„Nevěděl jsem to,“ řekl LaRue, když se o zajímavé statistice dozvěděl. Skutečně, bude teprve druhým rozhodčím v historii, který se zúčasní čtyř olympijských her. Prvním byl Kurt Hauser ze Švýcarska, který to ovšem zvládl v řadě během dvanácti let v rozmezí roků 1948 – 1960. Dalším LaRueovým rekordem je čtrnáctiletá mezera mezi olympijskými účastmi. Po hrách v Calgary totiž podepsal profesionální smlouvu s NHL a zpět k mezinárodnímu hokeji se dostal až v roce 2002 v Salt Lake City.
Jen málokdo by americkému arbitrovi předpověděl takovou kariéru, obzvláště když jeho rodný list obsahuje jako místo narození Savannah, hlavní město hokejově exotického státu Georgia na jihovýchodě USA. „Můj otec pracoval pro armádu a když jsem byl malý, hodně jsme se stěhovali,“ vysvětluje LaRue. „Měl posádku v Georgii, ale později jsme se usadili na severozápadě USA ve Spokane, tam jsem opravdu vyrostl.“
LaRue senior měl k hokeji velmi kladný vztah, což se přeneslo i na jeho syna, který se naučil bruslit na místních zamrzlých jezerech. Na rozdíl od většiny rozhodčích, kteří se nejprve věnovali hráčským kariérám a až v pozdějším věku se rozhodli přestoupit k pískání, začal LaRue působit s píšťalkou na ledě poměrně brzy.
„Upřímně řečeno, pískání byla skvělá možnost, jak být víc na ledě a vydělat si u toho pár drobných. Začínal jsem na čáře, ale bylo pro mě přirozené postupně zkusit rozhodovat i jako hlavní.“ Na stadionu trávil hodně času. „Pískal jsem dva nebo tři zápasy dopoledne, odpoledne pak hrál soutěž za můj tým.“
Měl také štěstí a jak říká známé přísloví, byl ve správný čas na správném místě. Svou poslední sezónu odehrál ve Spokane pod trenérem Alem Rollinsem, bývalým brankářem v NHL, který o koníčku a zálibě jednoho ze svých svěřenců dobře věděl a jak říká sám LaRue, „párkrát někam zavolal“. Výsledkem byla šance odřídit několik přípravných utkání ve Western Hockey League.
Ve stejnou dobu byl také pozván do tréninkového programu amerického hokejového svazu USA Hockey pro rozhodčí. „Dařilo se mi tam a když jsem se dostal do WHL, byly to mé první seriózní zápasy,“ popisuje. „Ale nikdy jsem necítil, že by právě tohle byla má budoucí kariéra a že bych měl být na cestě k něčemu, co budu dělat všechny ty následující léta. V tu dobu určitě nebylo pískání mým cílem.“
Postup vzhůru byl ale rychlý. Dostal pozvánku do přípravného programu NHL pro mladé rozhodčí, což s sebou neslo řízení zápasů nižších soutěží pod dohledem a dobrou radou těch nejlepších. Zároveň se zúčastnil i několika mezinárodních přípravných utkání na americkém kontinentě, a tak ho v roce 1988 USA Hockey nominovalo, aby reprezentoval svoji zemi na olympiádě v Calgary. V té době to byla jediná šance, jak se rozhodčí mohl dostat na hry pod pěti kruhy.
Po kanadském turnaji začal LaRue pískat v AHL, stále trénován svými mentory z NHL, a v roce 1989 se dostal ke svému prvnímu utkání nejlepší zámořské soutěže. Stejně jako ostatní profesionálové se však kvůli práci v NHL nikdy nemohl dostat k mezinárodním turnajům. To vše se ale změnilo v roce 1998, kdy se liga poprvé v historii na dva a půl týdne zastavila, aby dovolila svým zástupcům účastnit se nejlepšího turnaje v historii. LaRue nebyl součástí první skupiny rozhodčích z NHL, která jela do Japonska, ale o čtyři roky později už se do výběru dostal. Jel znovu i do Turína v roce 2006 a nyní ho čeká třetí olympiáda v pozici rozhodčího NHL.
„Mám neuvěřitelné štěstí, o tom není pochyb,“ poznamenal. „Olympijské hry jsou skvělou příležitostí, jak poznat nové přátele a lidi z různých zemí, zejména pak evropské rozhodčí. Panují skvělé vztahy,“ říká Dennis LaRue.
Při pohledu do vzdálenější budoucnosti nemá on ani jeho kolegové jasno, jestli se budou účastnit i v roce 2014 v ruském Soči. „Nemůžeme v tomto směru nic dělat, takže o tom ani moc nemluvíme,“ přiznal. Pokud se NHL her znovu zúčastní, budou u toho i její rozhodčí. V opačném případě budou chybět. Jiná možnost neexistuje. Dennis LaRue o této věci nepřemýšlí. Momentálně jej zajímá především Vancouver, kam za pár dní vyrazí.
Zdroj: iihf.com
I mistr tesař...
O tom, že i ti nejlepší z nejlepších dělají chyby, svědčí následující video z letošní sezóny NHL, v němž právě Dennis LaRue a kolega Stephane Auger i přes využití videotechnologie neuznají regulérní branku Detroitu v zápase s Dallasem.
Hlavní sudí neuznání branky zdůvodní tím, že přerušili hru předtím, než se kotouč dostal do branky, tento argument ovšem při zhlédnutí televizních záznamů neobstojí.
Pochopitelně rozladěn byl po inkriminovaném zápase i hlavní trenér Red Wings Mike Babcock, jehož mužstvo na domácím ledě nakonec prohrálo. „Je to nejhloupější rozhodnutí, jaké jsem kdy viděl,“ prohlásil.
